Štítky

neděle 6. listopadu 2016

#copravectu přečteno v březnu

/pozor, může obsahovat spoilery, resp. události, které se staly v prvním díle, doporučuji nejdříve ten/ Kniha volně navazuje na první díl - Frankie dospěl, doplavil se do Ameriky, země snů, ale pořád zde naráží na překážky a kuriózní situace, několikrát se stěhuje, mění zaměstnání a kniha hodně mění tempo vyprávění, občas popisuje večer jednou kapitolou a jindy zase zničehonic přeskočí pár let. Hlavně první polovina byla zajímavá, akční a přitom svižná, přes několik zaměstnání je najednou povolán do armády, slouží poblíž Mnichova, následně se vrací do Ameriky a prožívá první vztahy, respektive v těchto otázkách spíše selhává, jeho postava vyznívá trochu komicky, se slabou vůlí a zálibou v hospodách (je tohle opravdu ta irská nátura? Jeho otec byl alkoholik a zničil tím celou rodinu, což si Frank velmi dobře pamatuje, ale přesto je trochu jako on, navíc trochu impulzivní bouřlivák) Silnou vůli nakonec prokáže při svých studiích na univerzitě (nevychodil sice střední školu), studuje, čte kdy se dá, po nocích pracuje v docích, mrazírnách nebo kancelářích a navíc se zde seznamuje se svou osudovou (?) láskou. Frank se poté stane učitelem, a popisování vyučovacích hodin mne tedy značně nebavilo, vleklo se mi asi jako jeho první hodiny učitele. Ke konci knížky se děj velmi zrychluje, obsáhne i smrt obou rodičů a zvolna končí. První polovina knihy byla slušná, měla spád, pak ale začala klopýtat a zbytek kvalit prvního díla prostě nedosahoval. I tak jsem byla ráda, že jsem ji přelouskala, a to asi během týdne.
S touhle knížkou to bylo jako s lidmi, které potkáte v nesprávnou dobu. V létě jsem si ji zarezervovala v knihovně, v září se podle pravidel whole30 stravovala a až v březnu jsem se k ní konečně dostala. Jenže! Měla jsem před státnicí a prakticky na ni neměla čas, respektive po prolistování mne spíše iritovala, především snahou vysvětlit metabolické procesy v organismu prakticky, což vyžadovalo přílišnou dávku fantazie. Proto jsem pak po téhle knížce už ani nesáhla a radši se učila, až když jsem ji (už i přes pokuty) musela vrátit, tak mi to bylo trochu líto, prolistovala jsem ji a z určitých kapitol si nafotila zajímavosti, ke kterým jsem se ale zatím nestihla vrátit, takže je celkem brzy dělat nějaké definitivní závěry, jen vím, že moje bible tohle rozhodně nebude.
Christopher McDougall: Born to run - Zrozeni k běhu
Na tuhle bibli ultraběžců jsem si dělala zálusk už delší dobu, až mi s ní mamina překvapila jako předčasnou odměnou před zkouškou. /a pak ji dočetla dřív než já/ Nevěděla jsem přesně co čekat, respektive jsem čekala, že to bude o mýtickém kmeni běžců kdesi v Jižní Americe, který běhá bos. /oukej, velmi stručně/ Vlastně po celou dobu, co jsem knihu četla jsem přemýšlela o čem to je. Autor, přispěvatel časopisů, totiž píše stylem, kterým bych zřejmě psala i já /ano, fandím si/ - neustále odbíhá od tématu. A tak se dozvídáme opravdu o kmeni Tarahumarů, běžců ukrytých před civilizací, o svém setkání s nimi, zprostředkovaném další skoro až mýtickou postavou, opředenou spoustou pověr - Bílým koněm (uznejte - caballo blanco zní líp, ta španělština tam mi hrozně bavila!). Postav zde ale vystupuje podstatně více, respektive se objevují pořád nový a nový běžci, výrobci obuvi, antropologové a další nadšenci, s jejichž příběhy nás chce seznámit, což je místy fajn a čtivé, ale když den před tím nejdůležitějším závodem v hlavní dějové lince si prostě nechci číst dvě kapitoly o výrobcích obuvi. Tleskám tomu, že zmiňuje Zátopka a chia semínka ještě předtím než se staly superpotravinou. Rozhodně to bylo čtivé i poučné a opět se u mne (spolu s dobrým počasím) probudila chuť vyběhnout.
Omlouvám se, že jsem si s článkem dala tolik načas, ale poslední dobou se mi nedaří/nechce? dotahovat věci do konce. Já totiž kdybych psala knihu, tak vím, že bych ji do nekonečna přepisovala a doplňovala.
A co jste v březnu přečetli vy? :-)

♥♥♥

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za vaše milé komentáře! :-)